Delfíni, Abel Tasman a Golden Bay

Poloostrov Banks leží kousek od CH a důvodů proč sem jet je hned několik, ale já si vybral koupání s delfíny. Byl to jeden z mých snů, když jsem odjížděl na NZ, a tak s Aukym míříme do městečka Akaroa, kde se ona atrakce provozuje. Samotné městečko založili Francouzi a je to znát. Všude tu visí francouzké vlajky, názvy ulic jsou taktéž francouzké a městečko má celkově takovou příjemnou, uvolněnou atmosféru.
Ale jsme tu za delfíny a to hned za těmi nejmenšími, kteří se jmenují defíni Hectorovi. Jsou nejvzácnější na světě a vyskytují se, jak jinak, jen ve vodách NZ. A tak se soukám poprvé v životě do neoprenu a je to celkem snanda, pač si připadám, jak tučňák. A vyrážíme na moře. Prvně musíme, ale delfíny objevit a to je težší než jsem si myslel. Kapitán s námi šněruje vodami zálivu, ale delfíni nikde. Nakonec zahlédneme nějaké ploutve nad vodou a to jsou oni. Ale do vody za nima nás kapitán, nevím proč nepoští, a přemísťujeme se na volné moře. Ale tam ani ploutvička. A myslíte, že připlavali? Připlavali! Dva krásní delfíni jsou kousek od lodi, a tak ryhle do studenýho moře za nima. Je to užasný pocit být ve vodě, když kolem vás proplouvají a někdy opravdu blízko. Ve vodě mají jasně navrh, takže když si na ně chcete šáhnout, tak jsou hned pryč a objeví se uplně někde jinde, než by jste to čekali. Prostě mazlíci.

 Abel Tasman byl holandský mořeplavec, který jako první roku 1642 pro evropany objevil NZ a po něm se tu jmenuje spousta věcí. A jedna z nich je i národní park, kudy vede krásný trek. Ten se nachází na severu jížního ostrova, je lehce dostupný, není vůbec težký pro chůzi a je překrásný. Myslím, že spolu s trekem Milford Sound patří mezi nejproflákljší na NZ a tak se sem všichni ženou. Proto je dobré sem vyrazit mimo sezonu, pač to tu je hlava na hlavě. Cesta samotná vede kolem mořského pobřeží, přes pláže se zlatým pískem a skrze nádherné zátoky. Absolvovat se dá dvojím způsobem pěšky a nebo na mořském kajaku. A právě tato varianta mi přišla jako nejlepší. Ale v žádné z půjčovně kajaků nemají pochopení proto, že bych si půjčil kajak sám.  A platit instruktora, aby mi ukázal, jak se drží pádlo se mi nechce, a tak jsem odkázán opět jít po svých. Nasazuji poprvé po několika měsících kraťasy a jde se na to. Cesta není vůbec náročná a nejhezčí část se chodí dva dny, ale pokud do toho trochu šlápnete, tak za den se to taky dá. Trasa je pouze jednosměrná, a tak se vodním taxíkem přeplavuji do jedné z mnoha zátok a vyrážím. Zpestřením tohoto treku je příliv, který zaplavuje zátoky, kudy cesta vede, a pak máte dvě možnosti. Buď to obejít a nebo přebrodit, případně přeplavat. Já zrozna chytl příliv a moje lenost opět vyhrála, a tak hurá brodit zátoky. Prvně je vody po kolena, pak po pas, pak po prsa, ale výš se to naštěstí nebylo a tak bylo příjemné osvěžení. Sečteno podtrženo je trek kolem pobřeží moc hezká procházka a opravdu stojí za to.

 Golden Bay je právě ta zátoka, kde mořeplavec Abel Tasman zakotvil, když našel NZ. Je to klidný kousek moře do kterého vyčnívá úzký výběžek pevniny zvaný Farewell Split. Toto místo je domovem mnoha ptačích druhů a je tak trochu opuštěné a moc lidí sem nejezdí. Já se sem dostal tak trochu náhodou a procházky po místním pobřeží rozhodně nelituji. Objevil jsem tu totiž menší skály, které mají stejnou strukturu jako palačinkové skály v Punakaki, jen tu nikdo není. Tak zkouším, jak "berou" tyto "palačinky", jako chyty na lezení. Braly dobře a vyledkem je nová lezecká cesta jména "Brno". Pro lezce obtížnost 4 UIAA, styl OS, free solo v teniskách. A fotky jsou klasicky na Picasu.