pondělí 20. srpna 2012

Novinky z Christchurch (CH)

Tak podle místní tu v CH právě začíná jaro a abych řekl pravdu tak mi to vůbec nepřijde. Pořád je tu hnusně, sluníčko jsme tu neviděli již nekolik týdnů a z nějákého, mě neznámeho, důvodu každou neděli vždy prší. To by nebylo, tak hrozné kdyby neděle nebyla jediný volný den v týdnu, kdy nechodíme do práce. A tak co se týče nějakých aktivit o víkendu, tak jsem toho zatím moc nepodniknul. On toho totiž CH po zemětřesení ani moc nenabízí. Jediné co by stálo za zmínku, tak byl vůbec první odstřel budovy pomocí výbušniny na Novém  Zélandu. Jednalo se o 16ti podlažní budovu rozhlasu a byla to fakt událost. Jen škoda, že jsme to z klukama z baráku nestili. Když jsme přijeli na místo činu, tak barák byl už dole. Nepočkali na nás. Ale pro představu jak to vypadalo se můžete kouknout na tato videa. Odstřel 1  a odstřel 2. Aby jsme si zklamání nějak vynahradili, tak jsme po cestě zpět uviděli hořet lakovnu aut. Jednalo se o dost velký pořár, který se mi podařilo od přjezdů hasičů zachytit na foťák. Takže jak vypadá takový zásah profi hasičů na NZ se můžete mrknout zde.

A za zmínku taky stojí  výlet do vesničky Lyttelton, která je kousek od CH. Kdysi se jednalo se o docela příjemné místo k životu se spoustou hezkých domů, než přišlo zemětřesení. Spousta lidí musela svoje domy kvůli špatné statice opustit a jedna z příjezdových cest do vesnice připomíná spíše tankodrom s kamenolomem dohromady. Tady si opět člověk uvědomí tu ohromnou sílu, která se pod tu pod povrchem skrývá. Já tu zažil zatím jedno malinkaté zemetřesení, což bylo spíše zábava, ale něco většího bych si tu raději nechal ujít. No a kousek za Litteltonem je bývalá vojenská pevnost z druhé světové války, kam se teda taky nesmí, ale znáte to. Když už jsem došel až tam, tak co bych se nepodíval. Na pár obrázku z Litteltonu se můžete kouknout zde.

A jak v práci? Stavbu knihovny jsme již úspěšně dokončili a nyní pracuji na stavbě nového terminálu na místním letišti. Je to největší stavba ve městě a spíše to připomíná mraveniště. Všude je spousta lidí a všichni překvapivě vědí co dělat. Organizačně to tu mají zmáknuté fakt dobře. My bedníme a betonujeme základy a taky osasuveme betonové panely. Práce je to docela zajímavá a tak mi to tu rychle utíká. Ale již odpočítávám týdny do konce září, kdy vyrazím konečně na cesty po NZ a to potom nebude o fotky a o zážitky nouze. No aspoň doufám.