Zpět na severu a Tongariro

Čas co jsem si vyhradil na cestování po jižním Ostrově NZ se beze zbytku naplnil, tak se s Aukym přesouváme zpět na ostrov severní. Trajektem připlouváme opět do větrem bičovaného Wellingtonu, hlavního města NZ a tentokráte tu mám více času na prohlídku města. Moc tu toho k vidění kromě musea, pár moderních budov a plastik v ulicích není. Ale museu stojí opravdu zato. Je to hlavní museum NZ umístěné do super moderní budovy, co stála strašně moc peněz. Expozice jsou tu udělány v moderním duchu a na většinu vystavených exponátů si můžete sáhnout.

 Poté míříme do zemědělské oblasti Hastings a Napier ležící na východním pobřeží severního ostrova. Tyto dvě města ležící mezi spoustou sadů, zničilo v roce 1931 zemětřesení a když se začala stavě znova, tak byla postavena ve  stavebním stylu Art Deco. Tento stavební styl u nás není vůbec známý a jakožto fanoušek architektury to musím vidět. V Art decu se stavělo pouze ve 30 letech a právě Napier patří se svým centrem k nejzachovalejším městům vůbec, které byly v tomto slohu postaveny.

A pak už mě čeká dlohou očekávané a vytoužené Tongariro. Jedná se o sopečné pohoří, kterému dominují tři vrcholy. Nejvyšší je Mt. Ruapehu, nejnižší Mt. Tongariro a prostřední se jmenuje Mt. Ngauruohe. A právě tento vrchol je nejhezčí a taky nejznámější, pač si zahrál ve filmové trilogii Pán prstenů horu "Osudu". Tímto se tento kopec stal světoznámý, ale vylést nahoru se podaří jen málo komu, pač je to opravdu do kopce. A to je můj cíl. Obejít část pohoří Tongariro a vystoupat na Mt. Tongariro a Mt. Ngauruohe.
Ale ještě než vyrážím, na cestu, tak se potkávám s Kačkou a Davidem, kamarády se kterými jsem se setkal na kiwi v Te Puke před půl rokem, a tak si vyměňujeme zažitky a zkušenosti z cest. Tímto je ještě jednou zdravím.

 Samotná cesta kolem pohoří Tongariro není nijak náročná a zabere, 2 dny když do toho šlápnete. Co je ale náročnější, je vydrápat se na Mt. Tongariro a Mt. Ngauruohe. Na trek se vydávám klasicky za deště, a tak mi zbývá si pouze představovat krásnou horu Osudu, kolem které procházím, pač je zahalena v mracích. Pro popis počasí dalšího dne ráno, bych použil úvod z večerníčku o Rákosníčkovi - "Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet .... . " Viditelnost je opravdu velmi špatná, ale po zralé úvaze vyrážím na další cestu s tím, že se počasí zlepší. Prvně se chystám vylést na Mt. Tongariro. Vystup je překvapivě lehčí než jsem čekal, jen jsem v mlze omylem přešel vrchol, pač potvůrka nebyl vůbec vidět. Po chvilce dostává počasí rozum a je odměnou mi jsou nádherné výhledy do okolí, po tom co se znova vracím na vrchol. A nejlepší na konec. Mt. Ngauruohe je sopečný kužel, který dominuje celému pohoří Tongariro. Na horu je nutno se vydrápat po suti, sopečným popelem a nakonec i sněhem. Ale opravdu to stojí zato. Nádherné nejsou totiž jenom výhledy do okolí, ale i do dna kráteru. Po okraji kráteru vysí převěje sněhu, a sem tam ještě hulí horká pára. Opravdu jsem ještě nidy nic podobného neviděl. Takže maximální spokojenost. Schválně se mrkněte na fotky.