Mt. Cook + Mt. Somners

Maourové mu říkali Aoraki což je "probodávač mraků" a evropané ho pojmenovali Mt. Cook. Ano, řeč je o nejvyšší hoře NZ, která ční vysoko nad všechny ostatní a je v srdci Jížních Alp. Má uctihodnou výšku  3754 m.n.m., a když si vezmeme, že k moři je to kousek, tak je to fakt macek. A na úbočích Mt. Cooku a dalších hor v jeho blízkosti se psaly dějiny novozélanskýho horolezení a tak tam musím zamířit i já. Samotná vesnice Mt. Cook je jen pár domků, s velkým parkovištěm pro auta a autobusy turistů. Pak je tu informační centrum, kde je moc hezká výstava právě o historii a součastnosti NZ horolezení. A že nejsou místní horolezci žádný ořezávátka, tak to je asi jasný. Vždyť právě Hillary, první pokořitel Everestu, byl novozélanďan a pánů horolezců co tu působilo bylo daleko více. Další zajímavostí co tu nachází je hotel Hermitage, což je asi nejznámější hotel na NZ, protože, když je hezky, tak je z něj vidět na Mt. Cook. A v tom je právě ten problém, musí být hezky. A vzhledem k tomu, že mám v pohorkách asi nějaký magnet co přitahuje špatné počasí, tak samozdřejmě prší a není vidět vůbec nic. Tak se vydávám na pár kratších výletů po okolí a dochází mi proč se hora jmenuje právě probodávač mraků.

Čekat než se počasí zlepší asi nemá cenu, a tak trochu zklamán odjídím na další kopec co se jmenuje Mt. Somners. Po cestě ještě obdivuji vody Lake Pukaki, které má až nepřirozeně namodralou barvu a to je dáno vodou z ledovců a minerály ve vodě rozpuštěnými.  Mt. Somners leží v úplně bokem zájmu turistických autobusů a zavítají sem pouze lidi co mají rádi hory, pač zdejší treky jsou již trochu náročnější. Já se vydávám na dvoudenní trek právě okolo hory Mt. Somers a nutno říct, že je to asi nejhezčí trek, který jsem tu NZ šel. Krajina je různorodá, jdete koryty řek, po horských travnatých úbočích, sem tam skály a lesy. Místy mi krajina připadá, jak někde v Roháčích nebo na Malé Fatře. Špatné počasí na sebe samozdřejmě nenechává dlouho čekat, ale déšť je pouze z kategorie "půldenní zahrádkářský", takže o proti Mt. Cooku pohoda. Už by mohlo začít jen sněžit. A skutečně, přes noc napadne pár čísel sněhu, ale svítí sluníčko a výhledy do okolí jsou super. Takže Mt. Somers mě příjemně překvapil.

 Nový Zéland má spoustu míst, která jsou hezká a vyhlášená, a tak tam všichni jezdí. Ale pak je tu i spousta míst, která jsou stejně hezká a moc se o nich neví a to je dobře. A fotky, tak ty jsou tady.