Cesta do Christchurche

Změna je život. Bouhžel některé změny přicházejí rychleji, než bychom si přáli. A to je i případ mé práce pro "stavebníka" Johna v Aucklandu. Přestože jsme spolu mluvili česky, tak jsme si úplně neporozumněli ohledně mého pracovního vytížení po dobu jeho dovolené v Evropě, a pak i pár dalších věcí bylo sušně řečeno nestandardních, a tak se rozhoduji s prací na "skládce" skončit a hledat si jinou. Ale kde? Po krátkém přemýšlení a pár telefonátech je rozhodnuto. Pojedu zkusit štěstí do 1100 km vzdáleného města Christchurche, kde se po velkém zemětřesení co tu proběhlo minulý rok staví o 106. A tak v sobotu ráno v spolu s Aukym, který je posilněn novým olejem a technickou,  vyrážíme na dva dny dlouhou cestu. Ono totiž cestovat po NZ nejde zrovna rychle. Jednak Auky již není žádný mladík a dále pak dálnice končí asi 20 km za Aucklandem. Potom následuje jen klikatá silnice první třídy nápadně podobná cestě Brno - Svitavy. Ale není kam spěchat. Projíždím úžasnou, pro mě novou krajinou. Typické zelené kopečky, na kterých se pasou ovce a krávy, po chvíli střídají lesy a dokonce i polopoušť. Škoda, že není více času na focení, ale na jaře, jak budu cestovat si to vše vynahradím.

 K večeru přijíždím do Wellingtonu, který je hlavním městem NZ. Je asi 10x menší jak Auckland, ale je uprostřed NZ, a tak tu kromě parlamentu, sídlí i spousta dalších význačných vládních i nevládních organizací. O Wellingtonu jsem slyšel, že tu hodně fouká a taky, že tu je bujarý noční život. O obojím se se měl možnost osobně přesvědčit. Při noční procházce městem fučí tak, že věci které jsou lehčí jak, kilo nebo nejsou přikotveny k zemi volně poletují vzduchem. Dokonce i drobnější slečny mají problém s chůzi dopředu, pokud tedy fouká do jejich proti směru. Ale ani silný vítr nemůže zabránit spoustě mladých lidí vyrazit sobotní večer někam za zábavou. Všichni někam jdou. Tančit, na párty, do restauracem, do hospody koukat na rugby. Opravdu většina podniků je plná bavících se lidí.
Z Wellingtonu také jezdí trajekty na jižní ostrov a tak brzy ráno se s Aukym naloďujeme na 4 hodiny dlouhou plavbu. Plavba přes Cookovu úžinu je pro mě zážitkem. Moře je hodně neklidné, a tak i s takto velkou lodí to pěkně houpe a to mě baví. Taky hodně fučí a je hnusně. Ale jak vplouváme do zátoky Queen Charlotte, tak jako bychom připluli do jiného světa. Jižák nás vítá modrou oblohou, sluníčko svítí a dokonce je i trochu teplo. Po vylodění v malinkém přístavu Picton jedeme s Aukym jedeme dál o Christchurche. Cesta se vine kolem východního pobřeží a je fakt moc hezká. Dokonce se mi daří odfotit i volně žijící lachtany, kteří se válí na šutrech u moře a můžete k nim přijít opravdu blízko. Opravdu žážitek. K večeru dorážíme konečně do Chistu. Prvního čeho si všímám je to, že se tu opravdu něco stalo, pač všude je nějaké dopravní omezení, všude jsou bagry a silnice je na pár místech nezvykle zvlněná. Po krátkém bloudění konečně nacházím i dům, kde mám domluvený bydlení a jsem rád, že dlouhou cestu mám za sebou. A co přinesou další dny? No to se přece uvidí. Jo a fotky z cesty jsou zde.  

Zpátky v Aucklandu aneb moje další práce

Hned po skončení práce v baličce se vrhám do stavby dřevěného plotu pro kamaráda Petra v Te Puke. O proti skládání krabic na paletu je to vítané zpestření mé pracovní náplně tady na NZ. No a takhle jednou odpoledne mi volá John z Auklandu, kterému jsem psal email o tom, že hledám práci, že jestli chci tak můžu další den přijet, a že by se snad něco našlo. John není nikdo jiný než český Honza, který tu na NZ žije již 25 let. A tak za svitu čelovky dotloukám poslední hřebíky a ráno hurá do zpátky do Auklandu.

Původně jsem sice si sice chtěl odpočnout, navštívit termální prameny a gejzíry kolem města Rotorua a trochu prohřát kosti, před tím než si najdu něco dalšího, ale tohle by mohla být dobrá šance. John má totiž dle toho co mi řekl do telefonu stavební firmu, a tak by to mohla být tvůrčí práce více méně v oboru.

Johnova stavební firma se zabývá mimo jiné stavbou dřevěných boud, které vypadají jako maringotky, jen nemají kolečka. A v těch boudách tu někteří lidé bydlí. Prostě když jich je v baráku moc, tak si nechají na zahradu přistavit právě takouvou boudičku a v té spí. Jonh dělá boudy různých velikostí a druhů. Pokud tedy potřebujete kupříkladu sprchu, tak s tím taky rozhodně není žádný problém. Ale pokud pkud potřebujete opravdu cokoliv v oboru stavebnictví John to prostě umí.

Po celkem složitém hledání se mi Auklandu daří najít Johnovu firmu a realita je poněkud jiná něž jsem si původně představoval. Jonova firma je obří parcela ležící hned vedle dálnice za protihlukovou stěnou (co moc neprotihukuje) a je to víceméně obří skládka stavebního odpadu. Zde v celkem primitivních podmínkách vznikají z různých materiálů co se namanou ony boudy. John je opravdu šikovný, takový zlatý český ručičky, co umí všechno a myslím, že pořad "Receptář prima nápadů" by tu natočil tak 10 dílů minimálně. Opravdu se tu mezi vším tím bordelem nachází spoustu různých vychytávek, které jsem ještě neviděl. John je také schraňovatelem opravdu všeho. Hanzlíkova hláška z filmu Slavnosti sněženek "... nekupte to, když to bylo tak výhodný" sem pasuje na 100%. Kupříkladu se tu nachází 2 bagry, 2 traktory, několik náklaďáků z nich je jich pár nepojizných, asi 6 stojanových vrtaček, 4 svářečky, asi tak 15 topení, loď na moře, asi 8 jízdních kol, několik desítek umyvadel a van, .... vše tak různě roztroušené. A všemu dominuje kozel Aleš se svou pojizdnou boudou pase mezi vším tím haraburdím. John tu i bydlí v takovém malinkém domečku. Ostatní obyvatelé "skládky" jsou jeho žena Zdena, Alex což je Rus co pro něho pracuje již opravdu dlouho. Je to typický ruský člověk co pomocí kladiva a šroubováku zpraví takřka vše a pak tu bydlí ještě Garth což je blázen. A teď tu i bydím ja. Zatím v karavanu, ale až postavíme nějakou boudu, tak bych se měl přestěhovat. Toliko k Johnově králoství.

Mojí pracovní náplní by tu mělo být pomáhat Alexovi se vším co bude třeba po dobu co bude John pryč. On totiž odlítá na 2 měsíce do Evropy a po tu dobu to tu bude mít na starosti právě Alex. Zatím mám za sebou 3 pracovní dny a práce je to celkem zajímavá, tak uvidíme jak se to bude vyvíjet dál. Ale netrofám si tipovat vůbec nic, pač každý den je zatím plný překvapení. Pro lepší představu doporučuji se kouknout na fotky.

  

Umkly stroje aneb konec práce v baličce

Potom co byly v okolí městečka Te Puke posbírány miliardy kiwi, následně zabaleny do milionů krabic a vysklándány na statisíce palet, tak umlkly v baličkách na kiwi stroje. A naše balička KKP není vyjímkou. Vše již bylo zabaleno a já se konečně dostávám k tomu napsat sem pár řádků. Dlouho jsem již nic nenapsal, ale ono nebylo ani o čem moc psát. Každý den tu byl stejný v pracovním duchu a opravdu nic zajímavého se mi tu nepřihodilo. Snad jenom to, že tu již začala zima a ta přišla na místní poměry docelá brzo. Již asi 5x jsme tu škrabali ráno namrzlá okna na autech a na to, že je tu červen, čili u nás něco jako prosinec, je to v okolí Te Puke nezvyklé. A škrabky na led na okna se tu neprodávají a to ani na horách. Ale přes den jsou teploty dobré, že se dá chodit v tričku, ale jak sluníčko zaleze je kosa. Taky celkem dost prší, ale na jížním ostrově již sněžilo i v nízko poležených oblastech a za chvilku začne lyžařská sezóna.

Po skončení práce v baličce se tu konala ještě rozlučková párty, kde jsme dostali oběd, proběhla děkovačka a pak následovala kalba u jedné paní doma. Když jsme tam přijeli, tak jsem myslel, že je to zahradní domek, ale opravdu v té chatrči bydlí a to na stálo. Víceméně tu již nebylo co rozbít, a tak domeček běsnění 60ti fest nalitých lidí přežil a nespadl. A že to bylo to opravdu hodně divoké.

A poslední novinkou je, že jsem se na pár dní přestěhoval z kempu do zahadního domku ke kamarádovi Petrovi, co jsem  ho potkal v baličce a budu mu nyní stavět plot na baráku. Po jednotvárné práci skládání krabic to bude docela dobré zpestření. A co bude dál? Pojedu na jih a skusím si najít nějaké pracovní místo na farmě přes zimu na jížním ostrově. Ale po cestě mám v plánu se zastavit ještě v nejaktivnější geotermální oblasti Nového Zélandu a skouknout nějaké gejzíry a termální prameny. Takže se můžete těšit na povídání a fotky. No a pokud se chcete podívat na pár fotek z jednoho malinkého vodopádu a z baličky, tak klikněte sem.