Fiordland - Milford Sound + Kepler Track

Moje reklamace ohledně počasí, že pořád prší, asi byla kladně vyřízena, protože když se a Aukym přesouvámě do zátoky Milford Sound, tak je na zdejší poměry fakt hezky. Milford Sound je jedna z mnoha zátok národního parku Fiorland a pro spoustu novozélanďanů je také jedním z nejhezčích míst, které se dají na NZ najít. A proto je to taky samozdřejmě cíl mnoha turistů.

 Právě z tohoto důvodu vyrážíme na cestu do Milfordu velmi brzo, abychom unikli davům. A cesta sama o sobě je fakt zážitěk. Silnice se vine mezi horskými údolími a ráz krajiny se během cesty mockrát mění. Zajímavostí je taky hrubě do skály sekaný tunel Homer, který vede do kopce (nebo z kopce) a je dlouhý něco přes kilák. Po příjezdu do Milfordu se naloďuji na jednu menších loďi a plavba zátokou začíná. Okolo Vás se z vody až do výšky až 1600 metrů vynořují skály, z ohromných výšek tu spadají vodopády a na kamenech se vyhřívají tuleni (nebo to jsou lachtani?). Plavba samotná trvá asi 2 hodiny a opravdu stojí za to. Schválně posuďte. Fotky jsou k vidění zde. 

Další atrakcí, kterou jsem chtěl podniknout ve Fiorlandu byl nějaký trek. Nakonec padla řada na 60 kilometrů dlouhý 4 denní Kepler Track. Ten je okružní a vede kolem jezera Te Anua, pak šplhá na hřebeny hor a zpátky se schází kolem řek co tečou z hor. Předpověď počasí co mi daly v informačním centru nevypadá moc dobře, ale nakonec se rozhoduji se do toho pustit - vrátit se můžu vždycky. V informačním centru mi taky doslova vnutí sněžnice, že nahoře je prý hodně sněhu a že na jaře se to moc nechodí .... . Připadám si trochu jako idiot, když si v dešti razím cestu hustou vegetací deštného lesa a na zádech mám sněžnice. První den klasicky leje a na hoře na hřebeni k tomu ještě pěkně fučí. Na chatu Luxmore dorážím durch morký. Jestli se počasí nezlepší, jsem rozhodlý to zabalit. Pak dořáží ještě další 4 spolunocležníci z Anglie. Chata je velká cca pro 60 lidí a ve vrcholné turistické sezóně je tu asi pěkně rušno. Ale těd tu nikdo není a má to něco do sebe.

Přes noc sněžilo, ale ráno je nádherně a toho se musí využít. Rychle balím a hurá dál. Cesta pokračuje po hřebenech hor a místy je docela dost sněhu, ale nasadit sněžnice se mi nechce. Lenost opět vyhrála. Výhledy jsou luxusní a tak i dost fotím. Po zdolání hor zase cesta klesá dolů do údolí. Čas mám obrý a tak se rozhoduji vynechat jednu chatu a spojit dva dny pochodu do jednoho. Na další chatě přespávám sám. Ráno opět prší, prší jen se leje a tak rychle spátky k autu. Sečteno, podtřeženo to zato stálo, ale jen kdyby mě tak nebolely nožičky.  Foto je tu.