Stewart Island

Ostrov Steward je třetím největšm ostrovem NZ, ale v porovnání se Severním a Jížním ostrovem je to úplný prcek. Leží asi 40km jížně od Jížního ostrova a na Antarktidu je to odsud slabých 4000 km, což je celkem kousek. A proč  jet zrovna sem, na tento bohem zapomenutý kousek země? Kiwi, přesněji řečeno pták Kiwi.

 Ten je jedním ze symbolů NZ, je na skoro všech suvenýrech, všichni o něm mluví, ale ve skutečnosti ho viděl jen málo kdo. Maorové mu říkali Pán lesa, to proto, že je aktivní přes noc, umí se dokonale maskovat a zahlídnout ho je težké. Ale tu na Stewart Islandu jsou šance na vidění kiwiho ve volné přírodě asi největší na světě. Občas se tu ukazuje i za denního světla, ale hlavně těsně před setměním. A to je taky z jeden důvodů, proč jsem se sem rozhodl podívat. On naštěstí Stevart Island není jen pták kiwi. Ono je tu těch ptáků a další havěti celkem dost, a tak je ostrov jedna velká zvířecí rezervace.

Na ostrov se dostanete lodí, z malinkatého přístavu Bluff, kde kromě směrové cedule, jak to kam daleko nic není. Plavba sama o sobě byla zážitkem, pač vlny jsou tu  opravdu velké a chvilemi to připomínalo horskou dráhu. Někteří spoluplavitelé dokonce naplnili pytlíky na zvacení, ale jinak to byla pohodička. Lodí doplouváme do malinkatého přístavu Oban, což je jediná vesnice na ostrově. Je tu jen pár baráku, a když se hodně loudáte, tak to tu přejdete, tak za 15 minut. Čas tu plyne pomalu a místo má vzláštní osamělou astmosféru. A přávě odtud vyrážím na Rakiora Track, což je celkem 3 denní, ne moc náročný pochod kolem pobřeží a deštným lesem. Ještě než vyrážím, tak se snažím zjistit co nejvíc informací tom, kde bych mohl kiviho potkat, ale můj první kontakt se zvířaty je trochu jiného druhu. To si takhle jdu po turistické trase a najednou se vedle mě pohne obrovský šedý kámen. Překvapeně uskočím a koukám na nějakou obrovskou potvoru. Ano právě jsem málem šlápl na Lvouha, což je něco jako přerostlý tuleň. Nevím, kdo je víc překapený, jestli já, že jsem málem zašláp Lvouna, kterýho vidím nažívo poprvé v životě, nebo on, že o budím při poledním odpočinku.

 Druhé setkání s témto drobkem, se mi dostává odpoledne, kdy z ničeho nic vyplave vedle mě na pláži, zapózuje pro foťák a zase zmizí. Tak Lvouna bychom měli a teď kiwiho. Večer se snažím zužitkovat všechny svoje informace o kiwim a buduji úkryt v trávě u pláže a čekám ... čekám ... čekám. Je to celkem nuda a tak přemýšlím kolik si asi bere fotograf z Nation Geografic za nějakou vydařenou fotku třeba tigra, když taky asi furt jenom čeká.  Stále čekám ... čekám ... nic. Tentýž postup se opakuje ještě po další dva dny a abych to zkrátil, tak kiwiho jsem neviděl (jen jeho stopy). Za to jsem viděl kus překrásné přírody, spoustu jiných ptáků, málem zašlápl Lvouna. A to vše za cestu na Stewart Island určitě stálo. Schválně se mrkněte na fotky.