Waitakere + výsledky soutěže

Když už mám konečně auto, tak můžu na výlety vyrazit kam se mi zachce. A tento víkend přišla řada na Waitekere Regional Park a to hned z několika důvodů. Je tam hezky a hlavně je to cca hodinu jízdy od Aucklandu. Takže kdyby se té mé, zatím No-name potvůrce nechtělo jet, tak vrátit se můžu autobusem. Zároveň byl toto první ostrý test, který měl napovědět, jak se bude auto jmenovat, jakou má spotřebu a jestli je schopný delších cest. Plán je  být na výletě přes noc a otestovat i spaní.

V sobotu ráno se loučím a Pat a Keytem a mířím na západní pobřeží, kde se park nachází. Waitakete park je vlastně velkej les - na délku má asi 40 kiláků a je protkaný sítí nejrůznějších cestiček, kudy se dá chodit. A udajně tu jsou i obří stromy Kauri na který se těším asi nejvic. Moje první kroky, ale míří na pláž Piha což je pro Aucklanďny něco, jako pro nás Prygl. Jezdí sem trávit volné chvíle na fakt hezkou pláž. Jsou tu i velký vlny a surfing na severním ostrově započal právě zde. O tom ostatně napovídají starý prkna s povídáním v jednom kempu. Přijíždím, zrovna ve chvíli, kdy tu končí nějaký závody na lodích. Když koukám na ty vlny, tak mě docela mrzí, že jsem nepřijel dřív, pač to musel být fakt adrenalin. Po obhlídce pláže a výstupu na kopeček, co je za přílivu ostrov a za odlihu poloostrov, jdu na první výlet. Je to k vodopádům Kitekite. Vodopád je to docela velký a je tu jen pár lidí a tak fotím. Po chvíli dostávám nápad podívat se na vršek vodopádu. Nacházím cestičku vzhůru a pochvíli ceduli s červným nápisem CAUTION. Toto slovíčko jsme ve škole ještě nebrali, a tak není třeba zastavovat - jde se dál. Nahoře nacházím další, sice menší, ale úplně opuštěný vodopád. Nikdo tu není a tak hurá do vody. Ta byla pěkně studená, ale za pocit doplavat si pod vodopád a ostrchovat se to určitě stálo.

Posléze mířím na parkoviště, kde začíná "Auckland city Walk" - tady bych chtěl přepat. Místo je to opravdu pěkné a se záchodama a tak není co řešit - budu spát zde. Je už večer, a tak následuje věc na kterou jsem se taky moc těšil. První zážehová zkouška nového benzínové outdorového vařiče MSR, který jsem dostal na rozlučce od kamarádů. Zážeh se povedl na první sirku a litr vody na těstoviny je ve varu za pět a půl minuty. Takže ještě jednou díky moc a moc všem za tento super dárek. Udělal mi opravdu velkou radost. Večer vyrážím na menší procháku a po chvíli potkávám první stromy Kauri. Oni vlastně nejdou přehlédnout. Tito drobci můžou mít kmen v průměru kolem 3 - 4 metrů a dožívat se až 2500 let. Je to opravdu impozamtní a každý, kdo má rád stromy jde do kolen. Celá severní část severního ostrova byla kdysi Kauri posetá, ale nekontrolovatelné kácení má za následek, že zde zůstal, již pouze zlomek těchto obrů. Příště chci jet do muzea Kauri, tak poreferu více o těchto velikánech rostliné říše. Při procházce se mi daří vyfotit ještě nějakou místní sovu, z čehož mám radost. No a první noc v novém autě. Super až na to, že se dovnitř nastěhovali snad všichni komáři z celýho Waitakere.

Brzo ráno vyrážím na delší výlet, který se jmenuje Montana track a píšou, že je na 4 hodiny. Po cestě hodně fotím, nikam nespěchám, přesto jsem za 2,5 hodiny zpět. Vůbec ty časy co se tu uvádí na ukazatelích jsou dělaný snad pro invalidní důchodce. Museli by jste se snad plazit, aby vám to trvalo takhle dlouho. Tím pádem času je dost, a tak vyrážím ještě na jeden rychlo výlet. Výlety se tu dají  obecně rozdělit na dvě obtížnosti. Lehký a těžší. Lehký výlet vede po chodníčkách, všude jsou schůdky, lávky informační cedule. Tento výlet zvládnete v normálních sandálech úplně bez problémů. Težší výlet poznáte podle toho, že je tam napsaný "Jen pro zkušené trampy" a tam už se bez pohor neobejdete. A les, tak ten je tu taky jiný - úplně jiná vegetace a celkem neprostupná. Všechny cesty jsou tu velmi dobře značený a zablodit se opravdu nedá. Mají to opravdu hodně vychytaný a jako návštěvník si nemůžu na nic stěžovat. Po cestě zpátky do Aucklandu se ještě stavuji na jedny vodopády a zažívám menší adrenalin, když auto přestane po cestě z kopce zatáčet a brzdit. Došel benzín, palivová ručička ukazuje špatně, ale naštěstí mám rezervní kanystr, který jsem pro tyto případy pořídil. Jo a fotky, tak ty jsou tady..

No a tak a už zbývá jen vybrat jméno pro Toyotu. Takže jdeme na vyhodnocení.

Děkuji velmi všem za vaše nápady. Pro lepší přehled uvedu vše, co na blogu a na emailu urodilo:

Bareťák - Šedivák, Lucka
Verunka - Auky
Vlastík + Mahana - Stříbrný sršeň, Čmelda
Zuzka - Irča, Iris, Yris
Kopec - Mršina
Madla - Lucka
Kuba - Letty
Peťa - Shanti
Janka - Úlet
Bob - Modrá želva
Kubínovi - Rosinanta

A vítězem se stává a láhev vína s odrudou Savignon Blanck vyhrává Verunka s Auky. Je to prostě Auky. Výherkyni gratuluji a ostatní nezoufejte. Rozhodl jsem se udělat pokračování. Nová soutěžní otázka se týká stromů Kauri. Tento velikán se do češtiny překládá jako damaroň nebo damarovník a je to jehličnan i když tak nevypadá. Zkuste si typnout, jaký je obvod kmene v současné době nejstraršího exempláře. Je to za a) 14 metrů b) 16 metrů c) 18 metrů
Svůj tip napište do diskuze a ze správných odpovědí vylosuji výherce.

P.S. zkus to bez internetu.