Rugby

Být na Novém Zélandu a nezajít na rugby? Tak to bych si neodpostil. A tak, když pokračuje moje tažení za tím si konečně koupit někde nějaký ten cenově dostupný klobouk a procházím kolem rugbyjového stadionu, tak mi to nedá abych nenakouknul. A mám štěstí. Dnes odpoledne se tu hraje zápas, a tak neváhám a hned kupuju lístek. Kdo ví, kdy se mi zase naskytne další příležitost. Tak a teď už jenom ten pitomej klobouk.

Rugby je na Novém Zélandu sport číslo jedna. Tým All Blacks tu zná opravdu každý a každý zná i pravidla. Což ale není můj případ, a tak ještě před začátkem zápasu zjišťuji, jak se to vlastně hraje. Z pravidel jsem toho moc nepobral, ale až dá někdo bod, tak to snad poznám. Dle programu se mají dnes hrát dva zápasy - vedlejší zápas dorostenců a pak hlavní zápas 1. ligy. Když projdete branou stadionu, je to jako by jste prošli do jiného světa. Dění na stadionu vás uplně pohltí, má to tu takovou zvláštní amosféru. No a už začíná první zápas mezi místními "Warriors" a hostujícími "Leopards". Jestli tohle jsou dorostenci, tak mě podrž. Borci co mají předloktí, jak já lýtko rozhodně nejsou žádný ořezávátka. Rychle si sedám a začínám fotit. Pak mě nadapá, že bych měl fandit, nejlépe místním, ale kteří to vlastně jsou? Zachvíli na to přicházím, a tak fandím Warriors. Pak si mimoděk všimnu, že sedím kousek vedle fanoušků "Leopards". No nazdar snad nejsem v jejich kotli. Dostat přes držku, to by tak ještě scházelo. Po lepším oledání okolí vjišťuje, že je celkem jedno kdo kde sedí. Prostě se to tu neřeší. Mezi fanoušky tu není žádná zášť. Lidi se tu přišli bavit a ne se povraždit jako v Egyptě. Jít na Rugby tu znamená vzít rodinu nebo přátelé a příjemně strávit odpoledne. A opravdu na rugby tu chodí i ti nejmenší. Lidi si povídají, koukají, pijou pivo a vše je úplně v pohodě. Zápas "dorostenců" končí vítěztvím hostujících Leopards a přichází hlavní zápas, kvůli kterému všichi přišli.

A už nabíhají na hřiště hráči místních "Warriors" a hostujících "Titans". Zápas začíná ve velkém stylu a má o hodně větší úroveň. Je to jeden souboj za druhým a první zranění na sebe nenechá dlouho čekat. I přes to, že rugby je hodně tvrdý sport, přijde mi férový a děsně spravedlivý. Níkdo z hráčů se sem nepřišel pobít. Všem jde především o hru. Po každe když někdo někoho sejme (a o to tu jde, je to součást hry), tak po odpískání se dotyčný hříšník protihráči omluví, poplácá ho poramení a ten druhý to přijme. Sice mu před chvíli málem zlomily žebra, ale to je součást hry. Není tu místo pro simulanty, takže kdo to chce hrát, musí dobře vědět co ho čeká. Říká se, že fotbal je hra gentlemanů, kterou hrají barbaři a ragby je hra barbarů, kterou hrají gentlemani. Podle toho co jsem viděl je to pravda.
Zápas probíhá v dobrém tempu a lidí se baví. Každý fandí svému týmu. Tým Warriors přišel podpořit Mr. Bean a okamžitě se stává miláčkem publika. Nakonec domácí hráči Warriors k velké radosti fanoušků vítězí a mě nezbývý než jít se spáleným obličejem pěšky domů, pač ten klobouk co jsem si dopoledne nakonec úspěšně koupil, jsem nechal samozdřejmě doma.

A máme tu závěrečnou kontrolní otázku. Víte, kdo se v Čechách zasloužil o založení a rozvoj rugby. Nebyl to nikdo menší, než popularizátor hmyzu, autor Ferdy mravence a Brouka pytlíka pan Ondřej Sekora. A první mezistátní utkání se hrálo v Brně v roce 1926 proti Rakousku a skončilo 12:12. Pro více fotek klikni sem. A to je z rugby vše. Honza