Ostrov Rongitoto leží asi 10 km od centra Aucklandu a je viděl takřka odkudkoliv. Rongitoto je maorský (původní obyvatelé NZ byli maorové) název a dal by se přoložit, jako "Krvavě rudé nebe". A opravdu - tento ostrov je sopečného původu a je starý asi pouhých 600 let. Z geologického hlediska je to tedy úplný mladík a původní obyvatelé museli zajisté vidět, jak vznikal. Musela to být tehdá asi docela mela, ale dnes je již kráter vyhaslý. Dokonce se tu prý našly otisky lidských nohou v lávě. Ostrov nebyl Maury nikdy obydlen a bílí přistěhovalci tu postavily pár domků až v roce 1930. A za války tu byly radary, sledující Japonské nepřátelé. Dneska je ostrov opět neobydlený, je tu jen pár baráků, jinak celkem pustina.
Dostat se sem dá lodí z aucklandského přístavu. Při vstupu na loď si opět musíte řádně očistit topánky kartáčem, aby jste na ostrov nedotáhli nějaký potvory. Loď jede na ostrov asi 20 minut a je z ní pěkný výhled na cenrum Auckladu a na Devonport. Hned po přistání podle hesla "Co Čech to turista" valím co nejrychleji nahoru, abych utekl davu co tu vystoupil se mnou. Po cestě je odbočka k lávový jeskním. Jdu se tedy podívat. No jestli tomuhle říkají jeskyně, tak mě podrž. Díra do země dlouhá asi tři metry, mě rozhodně zklamala. Čekal jsem víc. Není kam spěchat, a tak si řílám, že se tu trochu porozhlédnu a třeba objevím něco lepšího. A haluz jako sviňa. Asi po deseti minutách nacházím v buši díru do země, která vypadá docela velce a nadějně. Trochu horolezecké průpravy a už jsem ve uvnitř. Na dně nacházím chodbu, která je dlouhá asi 50 metrů a končí opět na povrchu. Je to sice truchu plazivka, ale rozhodně to za to stálo.
Teď už zbývá v neprostupné buši najít cestu zpátky na cestu. To se taky nakonec daří a za chvilu, jsem na vrcholu Rangitoto. Je odtud hezký výhled. Je dokonce vidět i Velký Barierový ostrov - místo, kam bych se chtěl taky v budoucnu podívat. Dokonce nacházím i čtvrť Browns Bay odkud jsem brzo ráno ostrov fotil. Je tu pak ještě pozůstatek radiové stanice z války, jinak nic. Takže hurá dolů. Jako zpáteční cestu si vybírám cestu nejdelší v domění, že bude nejhezčí a bude na ní hodně věcí k vidění. Opak byl pravdou. Proplýtám se mezi černými lávovými poli, které jsou fakt hodně rozpálený, všude samý šutry, cesta nic moc. Teď doceňuji informaci z turistického průvodce, že je třeba mít hodně vody a něco na hlavu. Mám děsnou chuť na pivo. Hospoda tu pochopitelně nikde není a tak jsem rád, že jsem asi po čtyřech hodinách zpátky z přístavu. Ale celkově vzato to byl super výlet a můžu jen doporučit. Koukněte se schválně na fotky
Ahoj Průzkumníku :), dal sis ke vchodu do jeskyně tabulku s cedulkou Honzik´s cave? A jak je na NZ zvykem, mohl bys přidat i tabulku s nějakými informacemi, co tu bylo objeveno. A hlavně s upozorněním na bezpečnost, bez horolezecké průpravy se vstup nedoporučuje ;-). To co visí v jeskyni ze stropu jsou kořeny?
OdpovědětVymazatJinak rozpálenou lávu, krátery, sopky ... krajina, kterou hned po rašeliništích úplně miluji. Závidím :).
Přeji další a další vydařené výlety :).
pa Zuzka