Dostat se na ze Sukhothai na Barmsko-Thajskou hranici není žádný problém. Ale cestovat dále podél hranice, tak to může být docela zajímavý zážitek. Nebo pro mě teda byl. Dopravu tu totiž nezajišťují autobusy nebo dodávky, ale tzv. Songthaew, tož je většinou přestavěná terénní Toyota na autobus. Vypadá to asi tak, že ve předu sedí řidič a vzadu na korbě je svařená kontrukce, na které je plachta a pod ní "sedí" na lavicích na proti sobě. A nyní kontrolní otázka. Kolik si myslíte, že se do takového vozítka (viz. níže na obrázku) vleze Thajců.
Tak to Vám řeknu naprosto přesně, pač jsem jel několikrát s nima. Rekord byl 24 dospělích, 6 dětí, 2 velké pytle s rýží a osobní zavazadla všech cestujících! Takže mazec. Mělo to i své výhody, pač jsem se na chvilku ocitám v objetí hned několika thajských dívek a lepší kontakt s místními si snad ani nelze přát. Tyto vozídka jezdí překvapivě na dlouhé tratě a je jasné, že nejsou ve zdějším kopcovitém terénu nejrychlejší. Jednou jsme jeli 150 kilometrů přes 6 hodin a to tu není nic neobvyklého. Občas je to i sranda. Někdy si říkám, že mě už nemůže nic překvapit co se týče této dopravy, ale vždy se něco najde. Tak například přistoupí babka s velkým pytlem. Někdo se jí ptá co to veze, babka rozbalý pytel a ten je plný mrtvých potkanů. Evidentně na jídlo. Všichni babku chválí, jaká je borkyně, že jich ulovila tolik. Nebo nám jednou dozadu na korbu naložili i obrovský kus motoru z náklaďáku a i skutr se tam vešel. Prostě i když je plno, vždy se to tam nějak vmáčkne. Lidi jezdí běžně i na střechách nebo s drží venku na autě. Jeden rekordman se zvládl držet 5 hodin z venku auta a to jsme nejeli pomalu. Jsou tu na to zvyklí.
A vidět se tu toho dá taky opravdu hodně. Podél hranic žije hodně národnostních menšin a horské kmeny. Je tu hodně Barmců co museli utéct před barmskou armádou, když jim obsadili vesnice a jejich kultura je tu hodně patrná. Ti žijí občas v utečeneckých táborech a humanitární organizace se je tu snaží nějak nějak zvládnout. Z horských kmenů tu žijou Hmongové, co se živí pěstováním zelí a na tajných políčkách údajně pěstují i opium. A Kareni, tak ti mají nádherné oblečení plné barev a v některých jejich vesnicích tu žijí i tzv. dlouhokrké ženy. Ty mají na krcích takové obruče co jim je tam dávají jako ozdobu od mládí a oni rostou zároveň s těma obručema a tak vypadají jako žírafy. Viděl jsem jednu takovou paní a je to dosti zajímavé až smutné, pač je to místy turistická atrakce a tyto ženy tu žijí jako v zoo. Ale horských kmenů roztroušených v zapadlých vesničkách v kopců je tu daleho více.
Příroda je tu taky hezká. Sever Thajska je hodně kopcovitý, porostlý lesy a je tu i sposta jeskyní. V údolích je zase hodně rýžových políček a práce na nich je teda fakt makačka. Pro průzkum okolí se tu ideálně hodí motorka nebo skůtr a ten jsem si půjčil i já. Nutno poznamenat, že můj výlet se moc nepodařil, pač moped přestal v půlce cesty jet a pak jsem ještě píchnul kolo. Ale vše nakonec dopadlo dobře. Dalo by se toho napsat jako obvykle ještě hodně, ale myslím že bude lepší zkouknout pár fotek
na Picasu.
Žádné komentáře:
Okomentovat