Chinag Mai je druhé největší město Thajska a co se týče provozu, tak si nic nezadá s Bangkokem - takže hrůza. Přejít tu ulici je tu úkon dosti složitý a mě nenapadlo nic lepšího, než si tu půjčit kolo, abych mohl pohodlně projet místní pamětihodnosti. Ano, větší adrenalinový zážitek jsem si asi ani vybrat nemohl. Spousta agentůr ve městě nabízí spoustu dobrodružství a spoustu peněz v džungli a na řekách a kdo ví kde ještě, ale ono si stačí půjčit obyčejné kolo za 50 báthů (cca 30Kč) a máte záruku, že se nudit nebudete. Kolo značky "ukrajina" je tu zcela běžný model a jízda vypadá asi tak, že furt něčemu vyhýbáte a zaroveň se mezi něčím furt proplýtáte - auty, skutry, tuk-tuky, dalšími koly, lidmi, psy, stánky, odpadky ... no prostě vším co Vám stojí v cestě.
Chiang Mai je pamětihodností opravdu hodně, ale ještě víc je tu tržnic a stánků s kde čím. I spousta lidí z Bangkoku sem jezdí na víkendy nakupovat a odolat nákupní horečce na nedělním marketu je opradu těžké. Hlavně na dámy tu v každém stánku číhá kde jaké pokušení ať už se jedná o šaty, šály, látky, šperky ... . Šel jsem jednou ulicí mezi stánkami hodinu než jsem došel na konec. A to ta ulice měla ještě druhou stranu, kde byly stánky samozdřejmě taky.
I okolí Chiang Mai je docela hezké. Kousek za městem se rozkládá národní park, kde je spousta vodopádů i nejvyšší hora Thajska. Těšil jsem se konečně na nějaký pořádný výšlap, ale opak byl pravdou. Na vrchol Doi Inthanom (2565 m.n.m.), vede silnice a tím pádem jsou tu davy lidí. Ale cesta na půjčeném skůtru po klikatých silničkách měla taky něco do sebe.
Jestli budu na něco z Thajska vzpomínat, tak to bude určitě na slony. Kousek od města Lamphun totiž navštěvuji národní sloní středisko, kde se jako na jediném místě v Thajsku cvičí sloni pro těžbu dřeva, což je jejich hlavní původní poslání. Je tu i sloní špitál, porodnicem a samozdřejmě atrakce pro turisty. Já jsem navštívil sloní show a musím říct, že takový dobře vycvičený slon, tak to je fakt borec. Nejenom, že umí zvedat a tahat obrovský klády, ale umí i uklízet odpadky, hrát na ksilofon, umí házet míčky chobotem, ale považte, umí i malovat. Dejte místnímu slonovi do chobotu štětec a on dle povelů svého řidiče nakreslí obrázek. Nutno dodat, že ty obrázky od slonů, jsou lepší, než kdybych je maloval já. Jsou to prostě šikulky.
Z Chiang Mai pak dále mířím na sever do nejsevernějšího města Thajska do Mae Sai. Zde je hraniční přechod do Barmy a je možno se tam na skok podívat. Tak toho využívám, a sbírka razítek v pase je zase bohatější. V Barmě na hranicích je to úplně stejný, jako v Thajsku na hranicích jenom s tím rodílem, že se tu jezdí vpravo a v Thajsku se jezdí vlevo. Zdřejmě pomsta Britům, kterým kdysi barmská kolonie patřila. Kousíček od hranic je taky tzv. Zlatý trojúhelník. Toto označení původně označovalo území na Thajsko-Barsko-Laoských hranicích, kde se pěstovalo nejvíc opia v Asii, ale od tý doby co to úřady zatrhly se tímto pojmem označuje trojmezí těchto tří států. Po opiu ani památky, ale aspoň tu postavily tomuto smutnému fenoménu minulých časů muzeum.
A zlatým trojúhelníkem končí prozatím moje cesta po Thajsku a hurá do Laosu, na který jsem se z asijských zemí nejvích těšil. Tak snad to bude stát zato.
Obrázky z Thajska
jsou tu.
Žádné komentáře:
Okomentovat