Poslední cestovatelské záchvěvy na NZ

Tak z rekonstrukce koupelny u kamaráda Petra v Te Puke se vyklubala oprava skoro půl baráku a tak po týdnu intenzivího stavění opouštím Te Puke. Tentokráte doufám, že definitivně a mířím do Aucklandu, kde jsi půjčuji auto s kategorie "El Cheapo". Jak název napovídá, tak se jedná o nejlevnější vůz z půjčovny na NZ. Je to Nissan Sunny, ale pro moje účely se hodí ideálně. A jedu na sever do, ve všech průvodcích oslavované, Bay of Islands. Jestli uvidíte někdy nějaký propagační letáčeky z NZ, tak tam pravdopodobně bude tato zátoka, ale mě nějak nedochází proč. Buďto to bylo tím, že bylo hnusně, nebo tím, že jsem byl utahaný z práce, ale nic extra to teda není. Jediné co se mi tu líbilo, bylo maorské vystoupení, kde tančili a zpívali. A tak hodně zklamán jedu na další atrakci, a to ne na nic menšího, než největší  stromy Kauri. Na ty jsem se těšíl opravdu hodně a Kauríci nezklamaly. Nejstrarší Kauri se jmenuje Te Matuha a je něco přes 2 tisíce let stár. A největší je Tane Matuha a ten je přezdíván otec lesa a to je fakt macek. Z důvodů ochrany se nesmí až uplně k jeho kmeni, ale i tak si člověk pod ním připadá jako prcek. Jen škoda, že obrovské rozměry tolik nevyniknou na fotkách.

 Spolu se stromy je nutné navštívit i museum Kauri, které je věnované jejich těžbě a lidem co je káceli. Museum je opravdu moc hezké. Na jedné straně musíte obdivovat obrovské úsilí, težký život a pracovitost zdejších dřevorobců a na straně druhé si říkáte, že tito chlapíci měli trochu brzdit s tím kácením, pač z obrovských lesů co tu byli ještě před 100 lety tu zbyl jen zlomek.

 Času není na zbyt a tak další cestovatelskou zastávkou je polootrov Coromandel. Zde se silnice líně vlní podél pobřeží a ve vnitrozemí se rozkládají už pořádné kopečky. Největší atrakcí tu je jednoznačně Catedral Cave, obří vápencový oblouk na pláži pod kterým můžete, když je odliv projít. Odliv jsem stihl, ale taky stihl příliv turistů. Ale jinak to bylo fajn. Ještě více lidí se ale tísnilo na Hot Water Beach. Horká voda tu vyvěrá z podzemí na pláž, a když si vezmete lopatku a vykopete si zde díru do písku, tak si postavíte vlastní termální bazének. Ale pozor, místy má voda až 65 stupňů, a tak je třeba v některých  místech vodu naředit na přijatelnou teplotu.

A poslední co stíhám zkouknout před odletem z NZ je Wai-O-Topu. Sirné prameny tu vyvěrají ze země, všude to tu hulí, bublá bahno a srdí po zkažených vajíčkách. Zdě si uvědomím kolik energie se skrývá pod povrchem. Je tu i spousta gejzírů co chrlí vodu a nejětším chliem je gejzír co se jmenuj Lady Knox. Je to atrakce pro turisty, a tak správce gejzíru vždy v 10:15 hodí do gejzíru ekologické mýdlo, čímž ho aktivuje a po chvilce gejzír už chrlí vodu, o to docela vysoko.  Pisaso foto.

Tak takový byl Nový Zéland v mým podání. 2 měsíce školy, 6 měsíců práce a 2 měsíce cestování. Celkem jsem toho na tu nalítal okolo 15 tisíc kilometrů. Což nění málo, ale rozhodně to není ani moc, vzhledem k tomu co vše NZ nabízí. A jaké to bylo? Myslím, že dobré, hodně dobré, jen si ty všechny zážitky budou muset časem trochu "sednout". A až se tak stane, tak se pokus napsat něco o tom jaký, ten Zéland a ty Novozénďané vlastně jsou. Ale bez záruky :-). Ale již je čas se posunout dál. A kam? No přece na Samou.