Poznávání lidí z jiných zemí

Ahoj po delší době. Konečně se dostávám k tomu napsat sem pár řádků, ale dlouho jsem přemýšlel o čem napsat. Ono psát o tom, jak se skládají různé druhy krabic s kiwim na paletu asi není zrovna zábavné čtení a žádné nové dobrodružství mě v poslední době nepotkalo. Nového je snad jenom to, že nám v práci zkrátili pracovní dobu a přibrali pár nových lidí, a tak to již není taková makačka jako před tím. Teď tu máme podzim v plném produ a ráno je již docela zima (rekord máme 4 °C) a občas prší. A když prší, tak se kiwi nesbírá a tím pádem není co balit. No a tak mám dnes volný den a rozhodl jsem napsat něco o lidech, které jsem tu zatím potkal.

Ono cestování není samozdřejmě jenom o poznávání nových míst, ale i lidí a těch je tu opravdu hodně. NZ se díky malým byrokratickým překážkám navštíví každoročně strašné kvantum lidí, a tak tu můžete potkat lidi opravdu z celého světa - je to tu takový mezinárodní koktejl. Já měl zatím možnost potkat opravdu dost lidí, ale nejlépe jsem poznal jednotlivé národy v Aucklandu na škole a pak tady v Te Puke v práci. Je to samozdřejmě jenom můj subjektivní pohled a kdokoliv může mít jiné zkušenosti.

Japonci a Korejci
Zubní kartáčky, rýže, zvídavost, píle a mobilní telefon - tak tyto věci se mi vybaví, když si vzpomenu na mladé Japonce a Korejce, které jsem potkal v Aucklandu. Všichni byli velice milí a hodně se zajímali o to odkud jsem, a jak se v naší zemi žije. Na oběd měli vždycky rýži s nějakou omáčkou a po jídle jste se na záchod nedostali, protože si všichni důsledně čistili zuby. Péči o chrup mladí asiaté věnují opravdu hodně pozornosti a čistí si zuby doslova po každém jídle. No a takového Japončíka či Korejčíka si bez mobilu neumím vůbec představit. Svůj mobilní telefon mají neustále při sobě a je to jejich věrný společník doslova všude. Asiati jsou také fakt hodně pracovití. Po škole se hned střemhlav vrhají do domácích úkolů a taky hodně chodili na dobrovolný hodiny.

Saudi
Cigarety, fotbal, peníze a celkem nezájem. Saudi čili lidi ze Saudské Arábie a arabského poloostrova, tak s těmi jsem si v Aucklandu opravdu nerozmněl. Kulturní rozdíly mezi námi jsou fakt docela velký. Já měl možnost potkat mladé muže, kteří jsou děsně hluční, pořád řvou, chovaji se dle mě trochu povýšeně a hulí jednu špínku za druhou. Saudíci byli hlavními odběrateli tabákových výrobků z obchůdku u školy. Kouření je pro ně společenská norma. Každý Saud má také svůj oblíbený fotbalový tým a nemůže pochopit, že se někdo o fotbal nezajímá. Někdy se ani nedivím, že to v tom Egytě dopadlo tím masakrem na fotbalovým stadionu - někteří jsou fakt blázni. Rozdíl je taky v přístupu k učení. Ti kluci to mají fakt na háku. Někteří se chodili do školy vyloženě vyspat a někteří chodili jen když se jim chtělo. Jsou tu většinou proto, že si to rodiče přejí a na vše je dost času. Byli tu kluci co strávili na škole třeba 2 - 3 roky a rozhodně se studiem nikam nepospíchají, protože dokud poteče na arabským poloostrově ropa z kohoutků, tak oni opravdu nemají žádný problém.
Potkal jsem tu i pár  arabských žen. Některé byli starší, jiné hodně mladé, ale všechny byly vdané. Měli jsme ve třídě holku co vypadala, tak na 16 let a už měla manžela. Ženy jsou tiché, uzavřené do sebe, dodržují muslimské tradice, chodí zahaleny v těch šátkách co nevím, jak se jmenují a do školy si nosí arabskou kávu a čaj vlastní výroby, která je moc dobrá a rádi se s Vámi podělí. Každý pátek po přestávce celá muslimská komunita se odcházela pomodlit a na škole byl konečně klid. Taky tu byla dokonce i jedna speciální místnost na modlení pro muslimy.

Indové 
Jsou tu v Te Puke uzavřenou komunitou. Jsou hodně podnikaví, drží pospolu a jsou dobří obchodníci. Taky tu hodně ctí tradice, ženy chodí sárí a muži nosí na hlavách turbany a hodně se modlí - i při práci. Kromě toho, že to jsou mistři ve sbírání kiwi na rychlost, tak také pracují i v jiných odvětvách zemědělství např. sklízí melouny.   

Jihoameričané
- tak těch je tu moc. V kempu v Te Puke by se vám hodila spíše španělština, než angličtina. Každý jihomerický stát tu má své zastoupení a všichni tu jsou hlavně proto, aby si vydělali a vrátili se s penězi domů - cestování je zase tolik nezajímá. Ale přide mi, že jsou děsně líní a moc se jim makat nechce. Hlavně pohoda, klídek, siesta - žádný stres. Takže tu jihoameričané nemají moc dobrou pověst co se týče pracovníků, protože jsou v všem dost pomalí a chodí všude pozdě. Jsou ale hodně společenští a když večer v kempu vytahnou kytaru a hrají španělské písničky, tak se to moc dobře poslouchá.

Malajci
- v baličce, kde pracuji je zaměstnáno také hodně Malajců, kteří tu jsou podobně jako jihoameričané především kvůli výdělku. Převládají mladé ženy, protože na přebírání a balení kiwi jsou fakt jedničky. Taky jim to děsně mluví - jsou chopny si u balení kiwi štěbetat tím jejich jazykem 12 hodin v kuse 7 dní v týdnu, že se fakt divíte, o čem si můžou pořád povídat.

A nejlepší na konec - Češi. 
Je nás tu v Te Puke taky docela dost, ale o proti jihoameričanům je to nic. Jen tady kempu parkuje asi 7 českých dodávek. Přijde mi, že taky hodně držíme pospolu a jsme tu docela dobrá parta. Každý večer je tu u stolu společný meeting, kde každý povídá, jaký měl den v práci, nadává na kiwi a taky se dozvíte, kde mají co ke koupi v akci - pač co Čech, tak to socka. Jsou tu jenom mladí lidi, tak do 25 let (jsem tu nejstarší), většinou po škole co vyrazili do světa poznávat. A když je volno, tak se hrají karty a taky jsme již podnikli společný výlet na lov škeblí, které jsme pak uvařili. Češi tu mají pověvest dobrých pracovníků a když někomu na sadu řeknete, že jste od nás, tak Vás přijme raději než někoho z jížní Ameriky.

Tak toliko k lidem, které jsem měl možnost tu zatím blíže poznat, ale věřím, že ještě narazím na spoustu dalších. Taky se chystám napsat něco o novozélanďanech a Maorech (původních obyvatélích NZ), ale to zase někdy příště.

P.S. to na v těch hrncích jsou ty mořský škeble