Jeden z hlavních cílů, proč jsem se rozhodl podívat do světa, bylo to, že neumím anglicky. A kde lépe se naučit tento jazyk, než právě v anglicky mluvící. Moje jazyková neschopnost je někdy zdrojem docela dosti vtipných situací, z niž většina je tedy spíše tragikomických, ale moje výrazové tance byly zatím vždy nakonec pochopeny, a tak jsem si vše potřebné nakonec vyřídil, i když kolikrát to nebylo jednuduché.
Angličtnu jsem na škole nikdy neměl, a když jsem nastoupil do místní jazykové školy, tak jsem uměl opravdu jenom pár slovíček, a nějaké základy gramatiky pro začátečníky. Po rozřazovacím testu jsem byl umístěn do skupiny "Starter" - naštěstí jsem ze skupiny Starter rychle vystartoval do skupiny "Elementary" a teď jsem ve skupině "Pre-Intermediate". Když se na toto slovo podíváme blíže, tak to dle britské školní klasifikace znamená asi následující: mírně pokročilý - "Student rozumí mluvenému i psanému projevu v oblastech, které se ho bezprostředně týkají, dovede na tato témata vést rozhovor, dokáže se v běžných situacích domluvit v cizí zemi, dovede mluvit o svých zážitcích, zkušenostech, plánech, ambicích, umí vysvětlit a zdůvodnit své jednání a to i písemnou formou. Jeho mluvený projev je plynulejší, psaný projev komplexnější (dovede používat jednodušší souvětí) a slovní zásoba se prohlubuje a konkretizuje." Tak přesně tohle všechno zatím ještě moc neumím. Jsem v mírně pokročilých první týden, a dosti pochybuji o tom, že se během posledních 14ti dnů co mi tu zbývají se nějak výrazně zlepším. Obecně to jde všechno výrazně pomaleji, než jsem čekal, a to i přes to, že jsem již vystřídal 3 levely angličtiny, což je tu dost nezvyklé, v tak krátkém čase.
A jak tu na škole vlastně vypadá a funguje? Asi takto. Vyučování se tu skládá ze dvou částí. Máme dopolední část, kde se dělá spíše gramatika a odpolední část, kde se hlavně snažíme mluvit a procvičit to, co jsme se měli naučit dopoledne. Odpolední hodiny jsou vždycky větší zábava. Máme šikovnou paní učitelku a hrajeme i docela dost her. Každý pátek, pak píšeme písemku na probraný učivo a naše školní úspěchy se pečlivě zaznamenávají do takových speciálních archů. Škola nám končí každý den ve 3 odpoledne, ale vždy se dá jít ještě na dobrovolný hodiny po škole. Každý den je něco jinýho - já chodím na poslechový cvičení, na konverzaci, někdy na výslovnost a každou středu je tzv. Kiwiana. To je hodinka zajimavostí o NZ. Minulý týden byl košt novozélandských vín, kterou měl nachystanou sám ředitel školy a bylo to opravdu dobrý. Taky tu bývá tzv. Echo bar. To se každý úterý odpoledne sejdou studenti v hospodě a škola každýmu zaplatí první pivo nebo víno. Většina lidí sem jde právě na to jedno. U nás když se jde na "jedno", tak všichni víme jak to dopadne ... největší česká lež. Tady je pivo fakt drahý, a tak trhám rekordy co délky vypití jednoho malýho piva. Jinak je Echo bar hlavně o komunikaci mezi studenty.
Složení třídy se v průběhu času docela mění, to podle toho, jak to kdo má na škole domluvený. Většinou bývá ve třídě kolem 8-10 lidí. Já mám momentálně mám ve třídě dva Japončíky, 2 Číňany, Vietnamce, a nějaký Saudy. Je to směs různých národů a různých dialektů, takže když se někdo snaží mluvit anglicky, tak do toho logicky přidává přízvuk své země. Někdy mám co dělat, abych se nesmál, když mluví třeba Koji svojí Japonskou angličtinou. Ale jedno je zajímavý, že i když skoro každý v naší třídě umí anglicky jen pár vět, tak se vždy nějak rukama nohama domluvíme. Někdy té naší angličtině nerozumí ani učitelka. Jak jsem tu již delší dobu, tak mám možnost sledovat to jak se tu chovají jednotlivý národnosti. Přijde mi to docela zajímavý, a tak jsem se o tom rozhodl napsat článek, ale ten bude někdy příště.
A co říci závěrem. Angličtina je pro mě pěkná zabíračka, určitě jsem již zlepšil, ale pořád je to běh na hodně dlouho trať.
P.S. fotky jsou z ochutnávky NZ vín - Kiwiana
Držím ti palce a obdivuji tvoji odvahu. Sleduji Honzíkovu cestu a moc mě to baví.
OdpovědětVymazat